Být či nebýt online (sám*a sebou)
V rámci tohoto aspektu vztahů mladých lidí v kontextu sociálních médií se otáčíme o něco více dovnitř, směrem k mladým lidem samotným. Zdánlivá svoboda života na internetu může mít totiž dopady na skutečné životy, a zejména duševní pohodu i psychické zdraví mladých lidí. Tento prostor je veřejným sociálním prostorem jako každý jiný, a byť dává možnost si s prezentací své identity hrát a více ji kontrolovat než v přímém kontaktu „face to face”, nakonec je to vždycky člověk sám a jeho vlastní emoce, vztah k sobě samému a k ostatním i well-being, které jsou ve hře.
Z tohoto důvodu vnímáme jako velmi podstatné reflektovat hranici mezi tím, co jsou skutečné pocity, emoce a postoje a kde začíná snaha zavděčit se okolí nebo zalíbit se.
Normativní tlaky na to, jak by mladý člověk měla*a vypadat, jednat nebo se chovat jsou na sociálních sítí neméně silné než mimo ně, nicméně zde se daleko lépe předstírá.
Tématy, která v druhém aspektu akcentujeme, jsou autenticita a otevřenost na straně jedné a osobní hranice a právo na soukromí na straně druhé.
- Otevírací aktivity
- Práce se sadou kartiček pocitů
- Aktivity nenásilné komunikace
- Další aktivity
“Hodně lidí to bere online tak, že můžou být něco, co nejsou, co chtěli být…ukazujou jen to, co chtějí, mají možnost vybrat si, jak je lidi uvidí…”
“Pro mě je nepříjemný i ten pocit, že mě hodně lidí sleduje, jednou jsem si proto zrušil účet na Twitteru, když jsem si uvědomil, že mě sledují stovky cizích lidí…”
Maťej (15)
Proč jsme se rozhodli*y téma otevřít?
Když jsme uvažovali*y, co je pro nás nejvýznamnějším specifikem vztahů online, neustále nám na povrch vyplouvala skutečnost, že v online prostoru je možné daleko více předstírat nebo obecněji: člověk má své chování, čas a prostor lépe nebo spíše více moderovat. Tato skutečnost s sebou určitě nese pozitiva, zároveň však může být nebezpečná především z hlediska well-beingu i duševního zdraví mladých lidí.
Své chování, vzhled, množství informací, které o sobě sdělíme, a které naopak nesdílíme s nikým, to všechno všichni do nějaké míry moderujeme i v offline světě. Do takového procesu sebekorekce samozřejmě vstupuje množství vlivů postavených zejména na stereotypech, společenských normách či kulturních vzorcích. V online prostoru se, jak se zdá, tyto vlivy umocňují.
Pokud chce mladý člověk na sociálních sítích být takzvaně úspěšný, což znamená, že se jeho obsah líbí co největšímu počtu lidí, musí „své cílové skupině“ vycházet vstříc. Je ale zřejmé, že jakmile existuje v tomto ohledu tlak na kvantitu, opravdové kvality a autenticita se mohou vytrácet.
V dotazníku, na který nám odpovědělo 96 mladých lidí ve věku 13–25 let, 36 % těchto lidí uvedlo, že na online komunikaci s lidmi jim vyhovuje právě zmiňovaná možnost větší kontroly, s čím do komunikace vstupují, 39 % přímo připustilo, že to, co je příjemné, je právě možnost ukázat ze sebe jen tu část, kterou chceme. Zároveň 71 % mladých lidí uvádí, že jim v online komunikaci vadí nemožnost spolehnout se na informace, které o sobě ostatní uvádí.
Vyhodnotily jsme, že otázky sebeprezentace, autenticity, pravdivosti, osobních hranic či práva na soukromí jsou právě ty otázky, které mladí lidé na sociálních sítích velmi často řeší a které mohou mít nemalý vliv také na jejich sebehodnocení, well-being i duševní zdraví.
„Co mi vyhovuje…? Takový to, že prostě můžeš počkat, než odpovíš, že si to můžeš promyslet, že máš čas…chápeš? Není to, jako když se s někým potkáš na ulici a musíš reagovat hned. To mě totálně děsí na živý komunikaci, proto mi to online vyhovuje i víc. Nemám tolik strach s někým mluvit, když můžu odpověď třikrát smazat, haha. Je to, jako když máš prostě víc času být takový, jaký chceš.“
Adéla (16)
Tato i jiná témata, která jsou pro ně aktuální, s mladými lidmi otevíráme ve společné facebookové skupině Voice of mládež neboli VOMLAD.
Jak pracovat s metodami
Metody v tomto aspektu jsme volili*y s ohledem na to, aby se jednalo o formáty, které mladí lidé ze sociálních sítí dobře znají a které jsou oblíbené, aby byly interaktivní a vizuálně zajímavé. Chtěli*y jsme, aby situace, které obvykle řeší na sociálních sítích zcela sami/y, mohli*y prožít a prodiskutovat s ostatními, verbalizovat své názory, konfrontovat je s názory ostatních, a tak možná i najít pro ně uchopitelnější spojnici mezi online a offline prostorem. Metody umožňují reflektovat širokou škálu specifických životních zkušeností mladých lidí souvisejících se sebeprezentací na sociálních sítích, na čtení sebeprezentace ostatních a na propojování online zkušeností s offline životem. Cílem je otevřít diskuzi nad tím, jak se online komunikace s offline životem prolíná, zároveň se ale zaměřujeme na již zmiňované téma autenticity a hledání hranic toho, kdy je otevřenost a upřímnost výhodou a kdy už se jedná o situaci, kde je nebo může být náš osobní prostor narušen.
Pokud chceme, aby se mladí lidé otevřeli skutečně autentickému prožitku a do metody vstupovali s upřímností, předpokládá to bezpodmínečně vytvoření bezpečného prostředí, v němž budou mít všichni zúčastnění*é možnost se na téma nejen naladit, ale zároveň se otevřít a identifikovat případně ve svém vlastním prožívání a jednání zažité stereotypy a vzorce. Více informací k vytvoření bezpečného prostoru naleznete v kapitole výzvy.
Metody je možné použít jako celek pro celodenní program, každá z nich se ovšem dá použít také zvlášť. Jsou vhodné především pro kolektivy, které jsou již etablované, to znamená, že se nějakou dobu schází a znají, jako jsou například školní třídy.
Aspekt může být ale použit jak v prostředí školy, tak v neformálních skupinách mládeže.
Výzvy
Sdílení bez hodnocení a odsuzování
Nabízení nových úhlů pohledu a otevírání témat, která mladí lidé prožívají vesměs v soukromí, může nabourávat dosavadní přesvědčení nebo se může dotýkat témat, která jsou citlivá, proto se může v první fázi setkávat s odporem a snahou potvrzovat si stávající perspektivu. Zároveň mohou na povrch vyplynout emoce, které nejsou v souladu s vaším očekáváním. Pokud se během administrace metody s takovým postojem nebo emocí setkáme, není vhodné dotyčnou*ého přesvědčovat o správnosti toho či onoho. Naopak. Pro zpracování nové zkušenosti je důležité, aby i takové reakce byly přijímány a nebyly rozporovány. I takové reakce a zkušenosti do diskuze patří.
Je velmi podstatné přijímat jakoukoliv emoci nebo reakci jako legitimní.
Současně u metod, které se týkají autenticity sebeprezentace a upřímnosti v projevu, je snad ještě podstatnější než jinde udržet skupinu ve vzájemném respektu a neodsuzování, protože je to zároveň v přímé souvislosti s diskutovaným tématem.
Proto, aby byl člověk otevřený a autentický, se nutně potřebuje cítit v bezpečí a vystavení se hodnocení a posuzování je přesně ten mechanismus, který vede k přílišné moderaci vlastního chování, až za hranici toho, co je nám nepříjemné, nepřirozené nebo co třeba neodpovídá našim přesvědčením či hodnotám. Proto je nutné se hodnotícím soudům a tendencím „předkládat svou pravdu“ vyhnout.
Překročení hranice “boomer x zoomer”
Jako velká výzva se ukazuje fakt, že při administraci metod se potkávají dvě, nejen v očích mladých lidí, zcela odlišné generace. Vyučující i youthworkers představují pro studenty či žáky ve skupině nezřídka někoho, kdo sociálním sítím nerozumí a netuší, co tam mladí lidé ve skutečnosti dělají, prostě někoho, kdo je mimo. Generace Z má k novým technologiím zcela jiný vztah než jejich rodiče a prarodiče. Pochopení a akceptování těchto odlišností může přispět k větší empatii v komunikaci.
Rozhodně nedoporučujeme předstírat, že jste v tématu velmi kovaní*é, pokud se tak necítíte, je lepší to otevřeně přiznat a chovat se vždy autenticky. Zároveň doporučujeme vyučujícím včetně těch, kteří*ré sociálním sítím rozumí, administrovat a vyhodnotit předem anonymní dotazník podobný tomu, který jsme pro sběr dat použili*y my. Tak si můžete udělat představu, které sociální sítě mladí lidé ve vaší skupině používají, jaké aktivity tam vyhledávají a jakým problémům případně čelí. Do procesu tak vstoupíte s určitým předporozuměním, a můžete se i konkrétněji zaměřit na určitá témata.
Jako hlavní bod doporučujeme nehodnotit mladou generaci jako lepší nebo horší, ale snažit se pochopit, jak se chová, jak myslí, a stavět most mezi vámi a ní. Zkuste si alespoň na chvíli nainstalovat Instagram a Twitter, pokud tyto sítě už nepoužíváte, mnohé vám může být poté jasnější.
Vytvoření bezpečného prostoru
Bezpečný prostor pro práci je nutné vytvořit jak ve fyzickém slova smyslu z hlediska prostoru, tak ve smyslu toho, jak zadáváme práci či vedeme reflexi. Je důležité ověřovat si v průběhu programu, zda způsob, jakým provázíme mladé lidi aktivitami, naplňuje jejich představu prostředí vhodného pro sdílení, uvědomování si souvislostí a zejména pro vyjádření se.
-
Nesoustředíme se pouze na jeden typ projevu?
-
Mají mladí lidé možnost zvolit si, jakým způsobem se vyjádří?
-
Mají možnost určit si, co chtějí, či nechtějí sdílet?
Aby metody dobře plnily svůj cíl, je důležité upozornit na dodržování principu vzájemného respektu k názorům a zkušenostem jiných, je třeba s principem nehodnocení a nekritizování ostatních seznámit také účastníky*ce.
Jelikož participanti*tky mohou mít s některými tématy osobní zkušenost, kterou nejsou připraveni*y sdílet, neměl by nikdo z nich být nucen k zapojování se do diskuze. Pro aktivitu je klíčové vytvořit takové prostředí, v němž účastníci*ice mohou naslouchat ostatním a dotazovat se, respektovat své vzájemné hranice a reflektovat své jednání, své zkušenosti i jazyk, který používají.
Jako boomer jsou nejen mladými lidmi označovány osoby, které jsou starší, konkrétně ve věku jejich rodičů až prarodičů. Důležitým atributem boomera je to, že vystupuje z pozice někoho staršího, kdo na základě věku má zkušenosti, a ví tedy lépe než mladí lidé, jak by věci měly být, a jak by být neměly. Boomer také často věkem argumentuje a názory mladých lidí nepokládá za rovnocenné. Boomer si často stěžuje na generaci mladých lidí a pokládá ji za zkaženou. Boomer je někdo, kdo neumí mladým lidem naslouchat, neuzná, že by něčemu mohl nerozumět, a používá rád svou mocenskou pozici vůči mladším.
Slovo boomer pochází původně z označení baby boomer, které v USA označovalo osoby narozené v době americké prosperity po druhé světové válce v období čtyřicátých až šedesátých let. V současnosti se toto označení běžně používá pro osoby narozené asi do roku 1980, nicméně daleko významnější než věk je pro získání takového označení u mladých lidí vaše chování. Nebuďme boomeři!
více…Jak to začalo
V rámci tvorby metod jsme vycházely zejména z dotazníkového šetření mezi 96 mladými lidi ve věku 13–25 let. Chceme aby tento soubor metod reagoval na aktuální stav a tím byl potencionálně schopný efektivněji vtáhnout a nadchnout mladé lidi a podpořit případně jejich otevřenost i autenticitu v samotném procesu administrace metody.
V průběhu tvorby metod jsme získávali*y zpětnou vazbu od mladých lidí z cílové skupin tak, abychom v metodách reflektovali*y skutečně ty atributy, které jsou při sebeprezentaci na internetu významné, abychom se zaměřili*y na sociální sítě, které mladí lidé skutečně používají a abychom identifikovali*y předem ty aspekty sebeprezentace a interakce na sociálních sítích, které mladí lidé považují za pozitivní a které spíše za negativní, co je na sociálních sítích těší a co je naopak trápí.
“Může být i nevýhoda!… že ta kontrola nad tou komunikací může být nevýhoda v tom, že pak máš právě problém v normální komunikaci…člověk se naučí sám sebe jako příliš kontrolovat”
“Člověk si to ani neuvědomuje, ale dělá to každý…i v normální komunikaci si nesedneš na zem a nezačneš ječet, i když máš chuť to udělat, ale v offlinu to na tobě lidí vidí, že máš chuť si sednout a začít ječet, v onlinu jsi schovaný…”
Matěj (15)
Příprava před facilitací
Před samotnou prací s metodami je žádoucí, aby si facilitátor*ka položil*a otázky, které mu*jí jednak umožní v tématu se zorientovat na teoretické úrovni, ale také ho*ji dovedou k vlastní sebereflexi. Stejně jako účastníci*ice, vstupuje i facilitátor*ka do tématu, které se ho*jí může nějak dotýkat.
Pro vytvoření bezpečného prostředí a sdílení je proto dobré zamyslet se nad vlastní zkušeností, chápáním dané problematiky i nad vlastním postojem k tématu. Všichni do prostoru vstupujeme s určitým předporozuměním a je velmi nápomocné to reflektovat.
Pro roli facilitujících, kteří*ré mají vytvořit a udržet bezpečné a respektující prostředí, je sebereflexe a reflexe vlastní motivace a zkušeností vždy zcela klíčová.
Mám dostatečné znalosti o tom, jak sociální sítě fungují? Jaký je můj vztah k nim?
Pro facilitaci těchto metod jistě není podstatné, abyste byl*a expertem*kou na sociální sítě. Naopak detailní znalost určitého tématu může někdy vést i k tomu, že je obtížnější jej srozumitelně prezentovat někomu jinému.. Je především dobré tuto skutečnost mít na paměti a program a jeho facilitaci vést takovým způsobem, který bude srozumitelný všem ve skupině.
Na druhou stranu je opravdu nutné alespoň v základu vědět, jak sociální sítě fungují, a mít s těmi nejpoužívanějšími, jakými jsou Facebook, Instagram, Youtube nebo Twitter, alespoň elementární zkušenost.
Kromě expertízy i na úrovni názorů může vznikat zádrhel ve chvíli, kdy by váš silný názor na téma vyvolával nutkání protlačit jej místo nabídky prostoru pro sdílení různých zkušeností. U tématu seznamování na sociálních sítích by to typicky mohl být silný postoj proti sociálním sítím obecně a proti množství času, které na nich mladí lidé tráví. Je dobré reflektovat, že tyto metody nejsou určeny k boji proti sociálním sítím.
Jsem já sám*a schopen*na o tématu seznamování otevřeně promluvit?
Před začátkem samotného programu je potřeba zvážit, zda jste jako facilitující osoba připraven*a dané téma se skupinou otevírat, zda s ním nejste v nesouladu nebo zda se vás příliš osobně nedotýká. Nesoulad nemusí nutně znamenat pouze předsudky vůči danému tématu nebo nechuť téma otevírat. Může jít například i o vlastní zkušenost nebo blízkost tématu, které by mohly být pro facilitátora*ku bolestivé či jinak tíživé.
Je stěžejní mít na paměti, že osoba facilitátora*ky je pro realizaci programu stejně důležitá jako každá účastnící se osoba a jeho*jí osobní připravenost a pocit bezpečného prostoru je důležitou součástí tvorby bezpečného prostředí pro účastníky*ice.
Mám dostatek informací o skupině, její dynamice, vzájemných vztazích, abych mohl*a témata bezpečně otevřít?
Pro facilitaci každé z metod je velmi důležitá znalost skupiny. Zvlášť pak u metod, které otevírají citlivá témata, jakým seznamování a vztahy rozhodně mohou být. V programech, které jsou založeny na sdílení vlastních zkušeností účastnic*íků, nabývají tyto aspekty ještě většího významu. Dynamika skupiny, ale i směr diskuze nebo sdílení, to vše se odvíjí od charakteristik zúčastněných, a proto je žádoucí seznámit se s nimi předem.
Důležitými faktory jsou například věk nebo to, zda se účastníci*ice navzájem znají, případně jak spolu vycházejí, dále genderové rozložení skupiny nebo zda mají nějaké speciální potřeby.
Pro tento konkrétní aspekt doporučujeme skupiny, kde se jednotliví členové*ky delší dobu znají, kde jsou vztahy a dynamika již vytvořeny, a nebudou se tedy tvořit v průběhu programu.
S jakým cílem k tématu přistupuji?
Před použitím metody je nutné realisticky zhodnotit vlastní očekávání. Proč do tohoto tématu vstupuji? Co je mým cílem? Je nutné především kriticky pohlédnout na to, zda metoda má potenciál tento cíl naplnit a zda mezi vámi a stanoveným cílem nestojí nějaké další překážky, jako jsou výše zmíněný negativní vztah k tématu, nedostatečné porozumění, přílišná emocionální angažovanost a podobně.
Pokud nemáte dostatek informací o tom, jak mladí lidé na vaší škole nebo ve vaší třídě tráví čas online a co je v této oblasti těší a trápí, můžete jim rozeslat dotazník podobný jako ten, který jsme použili*y my.
V případě, že na to nemáte dostatečný časový prostor, nápomocná mohou být i data z mezinárodní studie EU Kids Online IV, na které se dlouhodobě podílí také brněnská fakulta sociálních studií MU.
