Metoda dopisu nabízí citlivé uzavření tématu za účelem ošetření skupiny, která pracovala s nelehkými a osobními tématy. Dopis je reflexí minulé zkušenosti, kdy má účastník*ice možnost se nad danou situací hlouběji zamyslet a vyjádřit to, co by nahlas nebo přímo dané osobě fyzicky povědět nedokázal*a. Adresátem dopisu může být kdokoli. Sám*sama autor*ka, rodina, přátelé, blízké osoby. Právě forma dopisu, který může a nemusí být odeslán, nabízí očištění, kdy člověk může napsat cokoli, i zranitelné věci, nebo něco, co se snaží potlačit, nebo by naopak rád ventilovat. Metoda je anonymní, přesto může v dané osobě otevřít citlivá místa. Je proto nutné brát zřetel na intimní povahu této metody a snažit se zajistit co nejbezpečnější prostředí.
„Vím, že je to mezi náma někdy těžký a že tomu sama někdy moc nepomáhám. Moc mi na tobě záleží a vím, že tvoje situace je pro tebe stejně těžká jako pro mě. Vím, že mi nechceš ublížit a bojíš se o mě. Kdyby to šlo, tak bych žádnou změnu vůbec neřešila, ale nejde to.“
úryvek z dopisu respondentky tematizující vztah s matkou, 17 let
Jelikož je zadání metody zpracováváno individuálně, lze ji použít v jakkoli velké skupině. Pouze pro sdílení a reflexi aktivity je nutné vyhradit časový prostor tak dlouhý, aby odpovídal velikosti skupiny.
Na psaní samotného dopisu je třeba vyhradit větší množství času. Reflexe aktivity záleží na velikosti a dynamice skupiny, přesto se časová náročnost pohybuje okolo 30 minut.
Pro příjemný průběh aktivity je důležité zajistit bezpečné prostředí a klid na práci. Pokud to prostory dovolí, je žádoucí nabídnout zúčastněným možnost najít si místo, kde budou o samotě, kde nebudou rušeni a budou se cítit bezpečně. Stejně tak je vhodné účastníky*ice požádat, aby se dopisu věnovali*y samostatně a dopřáli*y klid ostatním, i když budou hotovi*y dříve. Pro zachování bezpečného prostředí je vhodné ze strany facilitátora*ky zohlednit i vlastní pozici v rámci aktivity. Například zajistit, aby se zúčastnění necítili být pozorováni nebo naopak rušeni. Jedním z možných nástrojů, jak podpořit intimní atmosféru, je podkresová hudba či zapojení facilitátora*ky do aktivity.
Před samotným psaním dopisu je důležité účastníky*ice upozornit, že napsaný dopis mohou zalepit do obálky a odnést s sebou. Není nutné, aby jej předali*y osobě, jíž je adresován, ale pokud chtějí, tak mohou. Stejně tak si dopis mohou uschovat do budoucna nebo ho mohou i vyhodit, pokud je to jejich rozhodnutí.
Následně účastníci*ice obdrží papír s psacími potřebami a dopisní obálkou. Jejich úkolem je zamyslet se nad probíraným tématem a napsat dopis osobě, které by si přáli*y v tu chvíli o daném tématu povědět. Adresátem dopisu může být kdokoli. Sám*sama autor*ka, partner*ka, rodina, přátelé, budoucí já atd.
„Pamatuju si, jak jsi mi tím ublížila. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, proč jsi něco takového vůbec řekla. Strašně dlouho jsem ti to vyčítal a někdy jsem ti možná chtěl ublížit nazpět, aby se mi ulevilo, ale neulevilo. Teď už chápu, že jsi prostě nevěděla, jak se k tomu postavit. Že jsi mě znala nějak, ale najednou jsi mě viděla v jiným světle, ve kterým mě neznáš. Je normální, že nás každý vidí nějak, ale to přece neznamenalo, že jsem najednou někdo jiný. Přišlo mi, jak kdybych pro tebe najednou byl cizí. Když se na to ohlédnu, pomalu si k sobě hledáme zase cestu zpátky a teď už je to mezi náma upřímnější, protože mě vidíš celýho a snažíš se mě takovýho mít ráda, ne mít ráda jen to, co chceš vidět. To je pro mě hrozně důležitý a jsem za to moc vděčný.“
úryvek z dopisu respondenta, 19 let
Reflexi této metody, právě kvůli její intimní povaze, je dobré začít otázkami, které nijak netematizují možný obsah dopisu. Klíčové pak je nechat odpovědi na dobrovolnosti účastníků*ic a nikoho konkrétně neoslovovat. Například je možné se zeptat:
Následně je možné zeptat se, zda někdo nechce o svém dopisu říct něco víc. Není však žádoucí nabádat k odhalování obsahu dopisu. Dotyčný*á může například komentovat proces psaní nebo zamýšlení se nad tématem. Sdělení obsahu skupině je možné, ale nemělo by být nijak podněcováno facilitátorem*kou. Vzhledem k možnému citlivému obsahu dopisů, je žádoucí upozornit zúčastněné na platnost pravidla dobrovolnosti sdílení i po skončení programu. Nikdo by neměl být nucen odtajnit obsah svého dopisu. Pokud však chce, může dopis dobrovolně sdílet.
Facilitátor*ka může například napsat dopis celé skupině o tom, jak se mu*jí s nimi pracovalo a co by skupině přál*a do budoucna. Na závěr aktivity je možné dopis skupině přečíst. Dobrovolnost platí ale i pro facilitátora*ku, a proto je možné aktivitu ukončit i jinak.