WITH YOU*TH

Téma Vliv sociálních stereotypů na vztahy mladých lidí
Aspekt Řeka vztahů: jak ulovit mé emoce a potřeby

NeViditelné tváře

Narativ a teoretické zarámování metody

NeViditelné tváře je název metody, která vzešla z workshopu Creative Voices of Women a z práce lektorek workshopu Krisztiny Katony a Eszter László. 1 Je založena na kreativním ztvárnění portrétu naší vlastní tváře a umožňuje zamyslet se nad tím, jak právě v daném okamžiku vnímám vlastní identitu a do jaké míry je moje vlastní tvář odrazem sociálního prostředí, v němž se pohybuji. Metoda dává prostor pro sebereflexi, ponoření se do vlastních představ, myšlenek, obrazů, vztahů a současně také pro jejich kreativní vyjádření v podobě portrétu vlastní tváře.

Metoda posiluje prvek empatie k sobě samé*samému, a může tak navazovat na metodu dyád a práci s pocity. Její důležitou součástí je vědomá práce s hodnotou respektu. Posiluje respekt jak k sobě samé*samému v tom, do jaké míry a co všechno chtějí mladí lidé sdílet se skupinou, tak také respekt k ostatním v tom, co v rámci skupiny chtějí či potřebují prezentovat. Současně je možné metodu realizovat v závěru otevíracích aktivit (Představ se předmětem, Loďka, Metoda dyády, Práce se sadou kartiček pocitů a Práce se sadou kartiček potřeb). Kreativní ztvárnění tváří je dalším krokem k prohloubení atmosféry důvěry a vzájemného poznávání.

  1. Krisztina Katona a Eszter Lázsló jsou součástí kreativní komunity Murál Morál Group, která prostřednictvím murálních maleb ve veřejném prostoru aktivizuje zejména skupiny dětí a mládeže ohrožené sociálním vyloučením.↩

„Zejména mladí lidé procházející složitějším obdobím uvědomování si vlastní genderové identity či sexuální orientace se setkávají ze strany rodiny, vrstevnických skupin, médií s konkrétními projevy stereotypů spojených s tím, jak by měli vypadat, jak by se měli chovat, jaké partnery či partnerky by měli vyhledávat. Pokud navíc jejich genderová identita či sexuální orientace neodpovídají předpokladu okolí, dostávají se do ještě většího tlaku těchto očekávání, nepochopení či úplného odmítnutí. Pro mnohé z nich je tento proces vyjasňování si vlastní existence také spojený s otázkami či obavami, jak o těchto tématech komunikovat. Kreativní ztvárnění vlastních představ o tom, kdo jsem, kým chci být, co cítím, o čem přemýšlím, do vlastního portrétu je jednou z cest, jak podpořit mladé lidi ve vyjádření složitějších témat či situací, které ve svém životě zažívají. Prostor zastavit se na moment a zamyslet se nad tím, jaká jsou moje přání či sny, co mě motivuje, co mi dělá radost, může pomoci zvědomit si, jaké zdroje v životě mladí lidé mají a odkud mohou čerpat sílu či inspiraci – jaké vztahy je posilují, jaké činnosti jim umožňují odpočinout si.“

lektorský tým NESEHNUTÍ

Praktické informace k metodě

Velikost skupiny

Metodu je možné realizovat v různě velkých skupinách. Vždy je dobré zvážit, do jaké míry budou zúčastnění*é ochotni*y prezentovat a sdílet výstupy své práce ve větší skupině a jak s ohledem na velikost skupiny nastavit čas pro závěrečnou reflexi. Všichni by měli dostat stejný prostor pro prezentaci.

Časový odhad na aktivitu

Co budete potřebovat

„Většina časopisů, které byly k dispozici, nebyla pro mě. Bylo těžké v nich najít něco, co se mě týká.“

Zpětná vazba Alexe – 17 let, transgender muž – na časopisy, s nimiž mohli*y participanti*ky pracovat na obrazu své tváře. Volba časopisů nereflektovala dostatečně různé genderové identity mladých lidí, a pro Alexe tak bylo těžké se s obsahy ztotožnit. Je proto důležité v přípravě na aktivity myslet také na to, aby materiály, které zúčastněným nabízíme k práci, zohledňovaly pestrost genderových identit.

Průběh aktivity

Aktivita sestává ze 3 kroků. Prvním je provést zúčastněné tím, jak mají tvořit svou NeViditelnou tvář. Na to navazuje individuální tvorba NeViditelné tváře. Posledním krokem je společná reflexe výtvorů a uzavření aktivity či vytvoření mostu k navazujícím aktivitám.

Jak tvořit svou NeViditelnou tvář

„Chtěli bychom, aby každý*á z nás dostal*a prostor pro přemýšlení a kreativní vyjádření toho, kdo jsme. Máme svou tvář, obličej, s nímž vstupujeme do tohoto světa a který vidí ostatní lidé. Pomocí tváře vyjadřujeme emoce, komunikujeme o určitých tématech, říkáme, co si myslíme, co chceme, co nechceme, jak reagujeme na ostatní lidi, kteří si o nás něco myslí, něco po nás chtějí. Naše tvář je také odrazem našeho vnitřního života – všech myšlenek, přání, nápadů, pocitů. Je odrazem toho, jak vnímáme ostatní lidi – vnímáme, že si o nás okolí něco myslí, podle toho formujeme své vnitřní postoje, emoce, které naše tvář může zračit. Zkusme se zamyslet nad tím, co všechno vnímáme jako součást svého života, a přitom to není viditelné hned, na první pohled. Co všechno prožíváme, na co myslíme, co máme nebo nemáme rádi, koho máme rádi, kdo se podílí na tom, že jsme šťastní*é nebo nešťastní*é? Toto všechno můžeme zachytit do portrétu naší NeViditelné tváře. Pouze však to, co si přejeme sdílet s ostatními.“

Vyzveme zúčastněné, aby se ponořili*y do tvorby své tváře a věnovali*y prostor zejména sami*y sobě. Během tvorby můžeme atmosféru zpříjemnit hudbou. Necháme dostatečný prostor pro tvorbu, aby se nikdo necítil pod časovým tlakem.

“Během tvorby důvěřujeme své intuici. Můžeme pracovat buď s celým papírem nebo pouze s jeho části. Můžeme také zvážit, zda bílé nevyplněné části papíru hrají v kontextu celého portrétu roli či ne.”

„A můžu si na svůj obličej domalovat vousy?“

Komentář Alexe – 17 let, transgender muž. Při vlastní tvorbě můžeme podpořit zúčastněné v tom, že mohou ve své tváři zachytit nejen neviditelné aspekty jejich prožívání, ale mohou tvorbu využít i k vyjádření nejrůznějších potřeb a přání, která se týkají jejich fyzického vzhledu. Pro transgender mladé lidi může být tato aktivita cestou, jak poprvé vyjádřit svá přání týkající se fyzického vzhledu.

Reflexe portrétu naší NeViditelné tváře

Dokončené portréty vystavíme v místnosti a požádáme o jejich společné vzájemné představení. Je na každém*é ze zúčastněných, kolik toho bude chtít s ostatními sdílet a do jak konkrétních věcí chce v prezentaci zajít. Pokud by si zúčastnění*né při prezentaci nepřáli*y jít do konkrétních detailů, mohly by pomoci tyto otázky:

„Naše portréty ponecháme v prostoru, budou tu společně s námi, neboť nás mohou inspirovat při dalších aktivitách. Např. budeme-li přemýšlet konkrétněji o situacích, kdy jsme se v životě setkali*y se stereotypy, může nám náš portrét připomenout, co je pro nás důležité, kdo je v našem životě důležitý, s kým nebo jak lze čelit negativním zkušenostem se stereotypy. Možná nás během další práce napadnou další věci, které bychom chtěli*y do našeho portrétu vložit. Zkusme si je zapsat, abychom na ně nezapomněli*y. Pokud nás napadnou, jsou důležité a mohou se stát zajímavým zdrojem pro další práci.“

„Moje tvář je pokrytá úsměvy a tím co mám ráda. Je tam jídlo a spánek, což je většinou to, čeho si lidé na první pohled všímají a myslí si, že to mám ráda. Všichni mi říkají, že jsem taková usměvavá a šťastná. Nikdo už si nevšimne, že v očích mám zeď a něco schovávám. Snažím se nedávat svoje emoce, aspoň ty negativní, moc najevo. Celá moje tvář je pak udělaná jako jeden snímek na filmu, ze kterýho se taky nedá poznat celý příběh.“

představení NeViditelné tváře Ellen — 22 let, transgender žena

Ke stažení