„Mladí lidé, kteří se nachází v životním období vyjasňování si vlastní genderové identity či sexuální orientace, se mohou setkávat s různými stereotypními představami či očekáváními, jež jsou pro ně zraňující. Tato zranění se posléze mohou zrcadlit i v dalších životních oblastech, jako je vnímání nás samotných, budování či udržování současných i budoucích vztahů. Možnost reflexe toho, jak jsme se v těchto zraňujících situacích cítili*y a co jsme v tu chvíli potřebovali*y, může být pro mnohé z nás osvobozující a posilující zároveň. Současně sdílení těchto osobních zkušeností s lidmi, kteří ve svých životech procházeli obdobnými situacemi, nám může pomoci k uvědomění si toho, že se stejnými překážkami se ve svých životech setkávají i jiní lidé. Pro práci se skupinou založené na interní sebereflexi vlastních zkušeností a sdílení s ostatními je potřeba vytvořit takové prostředí, ve kterém se jak lektorující, tak všichni zúčastnění budou cítit bezpečně.“
lektorský tým NESEHNUTÍ
Nenásilná komunikace (Nonviolent communication – NVC) je přístupem ke komunikaci, který je založen na porozumění potřebám všech zúčastněných. Jejím základním pilířem je empatie nejen k sobě samé*samému, ale také ke druhým pomocí empatického naslouchání. Metody nenásilné komunikace nám pomáhají lépe se orientovat nejen ve svém vlastním prožívání, tedy v tom, co se v nás děje a proč, ale také v prožívání druhých lidí.1 Tato hodnotová východiska byla klíčová pro naši práci při vývoji metod zejména ze dvou důvodů:
Aby člověk mohl bezpečně reflektovat svou předchozí osobní zkušenost a dokázal se nad ní zamyslet v nových souvislostech, je zapotřebí volit takové nástroje, které nám umožní lépe porozumět tomu, co jsme v danou situaci prožívali*y a proč. Zároveň je pro cíle tohoto programu nutné, aby vytvářené metody umožňovaly porozumět předchozím zkušenostem na takové úrovni, která nezasáhne do vnitřní integrity člověka. Metody nenásilné komunikace založené na empatii sám*sama k sobě mohou být vhodným nástrojem pro tento druh interní reflexe. Umožňují nám lépe se orientovat ve svém vlastním prožívání na bázi reflexe svých pocitů a potřeb na takové úrovni sebeporozumění, která je pro všechny zúčastněné bezpečná. Metody nenásilné komunikace nemají charakter psychoterapeutických metod a ani nemají ambice tyto metody suplovat.
Vytvoření bezpečného prostředí pro sdílení osobní zkušenosti týkající se citlivého tématu je také důležitou podmínkou toho, aby lidé, jichž se takové citlivé téma osobně dotýká, mohli, a především chtěli své zkušenosti sdílet s ostatními. Pro bezpečné prostředí na úrovni celé skupiny je proto klíčové, aby jakékoliv názory či zkušenosti, ať už negativní či pozitivní, byly v kolektivu respektovány. Metody nenásilné komunikace, které jsou založeny na empatii k druhým, mohou být vhodným nástrojem při nastavování bezpečného prostředí na úrovni celých skupin.
Jelikož metody nenásilné komunikace mohou být pro mnohé z nás metodami novými, je vhodné vyzkoušet je nejdříve na neutrálním tématu, pomocí něhož budou mít zúčastnění možnost se s metodou seznámit a pochopit její principy. Přímá aplikace metod na citlivé téma by mohla být pro zúčastněné matoucí a nepříjemná. Z těchto důvodů jsou níže uvedené metody vycházející z nenásilné komunikace kategorizovány jako „otevírací metody“. Je možné aplikovat je v různých obměnách na témata, u nichž si klademe za cíl reflektovat osobní zkušenost a její sdílení v bezpečném prostředí.
V rámci této metodiky jsme pracovali*y se třemi metodami vycházející ze základních princů nenásilné komunikace – s metodou dyády, s kartičkami pocitů a s kartičkami potřeb.
“Co Je Nenásilná Komunikace?” NVC Brno, https://nenasilnakomunikace.org/co-je-nenasilna-komunikace/. Accessed 2020.↩