Aktivita si klade za cíl představit schéma vnitřního prožívání na bázi pocitů a potřeb, které vychází z nenásilné komunikace. Cílem aktivity je seznámit se se škálou lidských potřeb, vyzkoušet si jejich reflexi v neutrálním tématu a současně budovat slovní zásobu, na jejímž základě dokážeme lépe popisovat své vnitřní prožívání.
Velikost skupiny je u těchto aktivit neomezená. Při stanovení počtu zúčastněných je však vhodné zohlednit velikost prostoru, v němž budeme aktivitu realizovat. Při práci se sadami kartiček je potřeba, aby si zúčastnění dokázali najít v prostoru takové místo, kde nebudou příliš rušeni ostatními.
Autorem kartiček s potřebami je Ondráš Přibyla, lektor certifikovaný CNVC. Verze kartiček potřeb byla pro účely tohoto projektu graficky upravena. Původní verze kartiček dostupná zde: https://nenasilnakomunikace.org/stahnete-si-cviceni-s-kartickami-potreb-a-pocitu/.↩
Každému*každé ze zúčastněných rozdáme sadu kartiček potřeb. Vyberou si místo, kde nebude nikdo nikoho rušit a kde bude dostatek prostoru na vyskládání všech kartiček ze sady. Vyskládané kartičky se slovním uvedením potřeb si zúčastnění prohlédnou, případně se mohou dotázat na ty, jejichž význam nebude zcela jasný. Poté se zamyslí nad tím, které z potřeb měli v poslední době naplněny, a které nikoliv. Na základě tohoto zadání zúčastnění kartičky roztřídí na hromádky podle toho, zda potřeby pociťují jako naplněné, nenaplněné nebo jde o smíšený pocit či jde o ty potřeby, ke kterým momentálně nemají zvláštní vztah. Potom skupinu vyzveme, aby se u nenaplněných potřeb pokusila odpovědět na otázku, proč nejsou některé z jejich potřeb naplněny a zda jim osobně vadí nebo nevadí, že tyto potřeby naplněny nemají. 1
Práce se sadou kartiček potřeb byla inspirována metodami NVC Brno. Dostupné na: https://nenasilnakomunikace.org/stahnete-si-cviceni-s-kartickami-potreb-a-pocitu/.↩
Pro reflexi potřeb je lépe pro začátek volit kratší časový úsek, ve kterém chceme potřeby reflektovat, jako je například poslední týden či měsíc.
Práce se sadou kartiček potřeb je metodou nenásilné komunikace, která je založena na emapatii sám*sama k sobě. Během reflexe našich potřeb se navnímáváme sami na sebe, hlouběji se noříme do svého vnitřního prožívání a učíme se tak lépe rozumět sami*y sobě.
Jaké pro nás bylo aktivitu realizovat?
Jak jsme se cítili*y, když jsme před sebou viděli*y všechny potřeby, které v nás nějakým způsobem rezonovaly?
Překvapily nás některé z našich potřeb? Např. zjištění, které potřeby máme naplněné které ne, či dokonce samotná existence některé z potřeb apod.?
„Během tohoto cvičení jsme se seznámili*y se všemi lidskými potřebami, a měli*y jsme dokonce možnost uvědomit si, jaké potřeby máme my osobně, tedy po čem v životě toužíme. Pokud my sami*y budeme lépe rozumět našemu vnitřnímu prožívání, pak dokážeme lépe vysvětlit svému okolí, co v danou chvíli potřebujeme pro to, abychom se cítili*y lépe. Toto cvičení nám může pomoci otevřít oči a uvědomit si srovnání – jakým způsobem žijeme a jak bychom žít chtěli*y.“
Uvědomováním si našich esenciálních potřeb se učíme být citlivější sami*y k sobě, což může zejména zpočátku vést i k nepříjemným pocitům. Tento proces je ovšem zcela přirozený, a je tudíž v pořádku, pokud se s takovými pocity během reflexe setkáme.