Aktivita má za cíl navázání kontaktu ve skupině a vytváření bezpečného prostředí ke sdílení. Je založena na prezentaci sebe sama pomocí vybraného předmětu, který účastníkovi*ici pomůže odhalit o sobě to, co sám*sama chce, a to poměrně bezbariérovou metodou. Aktivita zároveň pomáhá zavést ve skupině aktivní naslouchání ostatním a poskytování prostoru každé*mu člence*u skupiny. Přestože se jedná o úvodní aktivitu s představením, je možné použít ji i ve skupině, kde se účastníci*ice navzájem znají. Účastník*ice má možnost zvolit si, jak chce být oslovován*a, což se může v průběhu času měnit, a stejně tak si může volit i zájmena, kterými chce být adresován*a.
I když se skupina navzájem zná, právě předmět, kterým se účastníci*ice představují, přináší do skupiny nový rozměr. Mohou se například představit skrze zájem nebo stránku své osobnosti, kterou ostatní účastníci*ice neznají.
Velikost skupiny pro tuto aktivitu není nijak ohraničena, ale s ohledem na dynamiku skupiny a udržení pozornosti je možné závěrečnou reflektivní část aktivity upravit. Například při počtu nad deset účastnic*íků je možné sdílení, proč si dotyčný*á vybral daný předmět, provést ve dvojicích nebo menších skupinkách.
Čas věnovaný aktivitě závisí na velikosti skupiny. Pro skupinu do deseti účastníků*ic je potřeba cca 25 minut, aby každý*á měl*a prostor popsat, proč se představují právě dotyčným předmětem.
Při přípravě aktivity je nutné vědomě vybírat předměty z nejrůznějších kategorií a dbát na jejich různorodost. Pokud například vyberu předměty pouze z kuchyně, možnosti představení jsou silně ohraničeny a implikují, co by si účastníci*ice měli*y vybrat, což je pro aktivitu nežádoucí.
Facilitátor*ka připraví předem nejrůznější objekty do prostoru tak, aby je účastníci*ice předem neviděli*y, například na koberec, který následně zakryje dekou. Účastníci*ice jsou vyzváni*y, aby si po odkrytí předmětů zvolili*y takový, kterým by se rádi*y představili*y, protože se domnívají, že je nějak svázán s jejich identitou nebo je nějak vystihuje. Poté, co si účastníci*ice předmět vyberou, je možné požádat je, aby než se představí skrze předmět, řekli, jak by chtěli*y být oslovováni*y, a aby uvedli*y svá preferovaná zájmena (ona, on, oni* atd.). Tento krok je možné zařadit i v případě, kdy se skupina navzájem zná, ale facilitátor*ka přichází zvenčí. Následně v případě menšího počtu účastníků*ic každý odvypráví, jaký předmět si vybral a proč. V případě větší skupiny je možné aktivitu alternovat do sdílení ve dvojicích nebo trojicích. Právě představení se pomocí předmětu dává možnost fyzického ukotvení a zjednodušuje kontakt ve skupině, přičemž si každý*á volí, co o sobě chce říct. Nedochází tak k porušování možných hranic jednotlivce.
„Jmenuju se Jitka a v češtině preferuju zájmeno ona. Vybrala jsem si metličku na pečení proto, že ráda peču. Ale když to někde řeknu, všichni mě mají za domáci puťku, kterou baví jenom stát za plotnou nebo se starat o ostatní. Mě ale prostě baví jenom péct, dost si u toho odpočinu a baví to mě, není to, jako že peču pro někoho, dělám to pro sebe, protože to baví mě.”
Představení Jitky, 23 let
V závěru aktivity je možné položit otázky jako:
Jaké pro nás bylo vybírat jeden předmět, který se s vámi nějak pojí?
Nalezli*y jsme v nabídce předmět, který nás hned upoutal, nebo jsme něco postrádali*y?
Jak jsme se cítili*y během sdílení?
Reflexe aktivity tak otevře prostředí pro další sdílení a usnadní další abstraktní přemýšlení.