Moderní technologie nám umožňují, abychom byly*i připojeny*i k internetu kdykoliv a kdekoliv. To s sebou ale nese i jistá negativa.
V době sociálních sítí se můžeme snadno ocitnout pod tlakem být ve spojení neustále. Je tomu tak zejména u mladých lidi, u nichž velká část sociálních interakcí probíhá právě online. Někteří mohou mít pocit, že je jejich povinností odpovědět na zprávu nebo reagovat na komentář co nejdříve, jinak si to druhá strana vyloží jako nezdvořilost. Fakt, že někdo neodpovídá obratem, si mohou vyložit jako nezájem či ignoraci.
Sociální sítě se tak z nástroje pomoci proměňují ve stresor.
Ruku v ruce s tím se stupňuje také tlak na sdílení svých osobních informací. Sociální sítě sice nabízejí různá nastavení soukromí, ale zároveň nás systém lajků a komentářů motivují k tomu, abychom odhalovaly*i co nejvíc ze svého života. Neznamená to, že bychom po mladých lidech měly*i chtít, aby žádné příspěvky nesdíleli veřejně. To jistě ne. Důležité je ovšem otevřít debatu o tom, co nás motivuje k veřejnému sdílení.
Nejde však jen o to, co mladí lidé vypouštějí ven, ale také o to, co nechávají vstoupit do své internetové bubliny. Ve snaze mít co nejvíce přátel, být populární nebo jednoduše s cílem nevyhýbat se žádnému názoru (nezůstat uzavřený*á ve své bublině) někdy pouštíme na svůj profil a do svých inboxů i lidi, s nimiž nám není dobře, a necháváme si líbit věci, které jsou nám nepříjemné.
Nechceme nikoho soudit za rozhodnutí, která v online světě činí. Snažíme se o to, aby si mladí lidé uvědomili, že mají možnost z online světa odejít, pokud se jim v něm děje něco, co se zraňuje, a že mají možnost nastavit si online prostředí tak, aby jim vyhovovalo.
Je zcela v pořádku nebýt neustále v dosahu, neodpovídat do pěti minut a hodit se někdy do offlinu.
Mladí lidé by měli vědět, že mají možnost vymezit se proti chování, které se jim nelíbí nebo které jim ubližuje. Je jen na nás, jaké hranice si vytyčíme. Druzí by je měli respektovat. Stejně tak bychom měly*i my respektovat a chránit hranice ostatních.
Nechceme nikoho soudit za rozhodnutí, která v online světě činí. Snažíme se o to, aby si mladí lidé uvědomili, že mají možnost z online světa odejít, pokud se jim v něm děje něco, co se zraňuje, a že mají možnost nastavit si online prostředí tak, aby jim vyhovovalo.
Lektorský tým NESEHNUTÍ
Na internetu můžeme být, kým chceme. Ale opravdu jsme tím, kým chceme být?
Kvíz o autenticitě se nesnaží o kritiku lidí, kteří upravují své fotky ve photoshopu a sdílejí jen to, co jim přinese větší „fame“. Je úplně v pohodě, když přikrášlujeme svůj život v online světě nebo vystupujeme jako někdo úplně jiný. Ale je také zapotřebí přemýšlet nad tím, jestli to takhle chceme my, nebo to po nás vyžaduje kultura sociálních sítí.
Pozitivně laděné příspěvky zákonitě získají více obdivovatelů. Je toto důvod, proč nepostovat nic negativního? Názory na politiku to někdy schytají v diskuzi. Je toto důvod, proč nesdílet nic o politice? Být sebevědomý*á může být považováno za vychloubání. Je to důvod, proč nebýt hrdá*ý na svou práci? To je jen pár otázek, které je možné s mladými lidmi probírat v diskuzi o autenticitě.
Vytisknout a rozdat, to je jen jedna z možností, jak tyto kvízy realizovat.
Kvíz promítejte na plátně a společně se skupinou ho procházejte. Zúčastnění*é hlasují pomocí chytrých zařízení. Komentujte otázky podle instrukcí. V aplikaci vidíte, kolik zúčastněných odpovědělo správně. V závěru můžete vyhlásit vítěze*ky.
Kvíz promítejte na plátně a společně se skupinou ho procházejte. Komentujte otázky podle instrukcí. Zúčastnění*é hlasují zvedáním rukou. Komentujte jednotlivé otázky podle instrukcí.
Kvíz vytiskněte a nechejte skupinu, aby ho vyplnila. Poté společně jednotlivé otázky a správné odpovědi procházejte a komentujte podle instrukcí. V závěru se můžete zeptat na to, kolik správných odpovědí zúčastnění*é mají.
Při testování jsme použily*i online aplikace, do nichž jsme vložily*i otázky a odpovědi. Pro každý typ kvízu se hodí jiná aplikace. Pro konkrétně tyto dva doporučujeme některou z aplikací, kterou studující mohou vyplnit samostatně a v jejímž závěru se dozví výsledek.
Vyberte kvíz, který se lépe hodí vašemu výukovému záměru. Můžete také nechat skupinu hlasovat o tom, který kvíz budete realizovat na základě toho, které téma vnímají zúčastněné*í jako relevantní.
Ať už se rozhodnete pro online či offline variantu, poskytněte skupině alespoň 10 minut na vyplnění kvízu a seznámení se s výsledky. Následně diskutujte o tématech uvedených v teoretickém rámci.
U kvízu OSOBNÍ HRANICE NA INTERNETU se můžete ptát například na následující otázky:
U kvízu JAK MOC JSI AUTENTICKÝ*Á NA INTERNETU se můžete ptát například na následující otázky:
Pokud se rozhodnete pro interaktivní aplikaci, vyzkoušejte si ji předem se svým chytrým zařízením nebo s testovacími osobami. Předejte tomu, že se vám v prezentaci odhalí odpovědi na otázky. Věřte nám, my to zažily*i.
Než použijete interaktivní online aplikaci, ověřte si, že připojení v místě realizace aktivity je dostatečně kvalitní. Také si ověřte, že všichni*echny zúčastnění*é mají chytré zařízení. Pokud se ukáže, že ho někdo nemá, je možné studující rozdělit do dvojic.
Druhý kvíz můžete zúčastněným poskytnout po skončení aktivity. Vyplní si ho doma samostatně.
Na závěr se skupiny zeptejte, zda se o sobě dozvěděli*y něco nového a zda po této aktivitě nějak změní své působení v online prostředí a proč. Nechejte poté dostatečný prostor na otázky.