Řeka života je vizuálně narativní metodou, která pomáhá vyprávět zúčastněným konkrétní příběhy z jejich života. Inspirace pro úpravu metody tak, aby pomáhala mladým lidem uchopit složitější životní situace a dále s nimi pracovat, pochází z tréninku organizace War Resisters’ International k tématu genderových souvislostí v militarizaci mládeže.
Metoda pracuje s paralelou toku řeky a různých kamenů, které se do řeky někdo rozhodl hodit. Tento obraz připodobňuje k plynutí života a různým stereotypům, s nimiž jsme se v našem životě setkali*y. Řeka života je metodou, která umožní:
S metodou je vhodné přijít ve chvíli, kdy skupina zapracovala na vzájemném poznávání, nastavení pravidel a důvěry, ve chvíli, kdy jsou zúčastnění seznámeni s metodami dyád, s obsahem kartiček pocitů a potřeb a vyzkoušeli si pojmenovat konkrétní pocity a potřeby v rámci více neutrálních témat. V tomto ohledu doporučujeme přistoupit k metodě až po absolvování všech tzv. otevíracích aktivit.
Je také důležité, aby v tuto chvíli byli zúčastnění schopni vyhodnotit, co pro ně znamená bezpečný prostor. Metoda umožňuje ztvárnit složité situace tak, aby jim rozuměli*y pouze ti*y, kdo je tvoří. Je pouze na zúčastněných, do jaké míry budou chtít s konkrétními situacemi dále pracovat a do jaké hloubky budou chtít v jejich popisu zajít. Aby byli schopni zúčastnění tuto míru svého bezpečného prostoru vyhodnotit, je nutné pracovat na tom již v rámci zmíněných otevíracích aktivit. Společně si vyjasňovat, co znamená respektovat vlastní prostor a prostor druhých, zkoumat, do jaké míry je příjemné komunikovat o konkrétních věcech v menší či větší hloubce. Zúčastnění prozkoumávají tyto hranice v rámci neutrálnějších témat či prostřednictvím modelových situací, k nimž se mohou nebo nemusí vztáhnout svou osobní zkušeností.
Metoda má umožnit mladým lidem orientaci v tom, co aktuálně prožívají či jak prožívají vzpomínky na situace, ve kterých se ocitli. Díky této lepší orientaci pak mohou také lépe prozkoumat, jaké emoce a potřeby se ke konkrétním situacím váží, jak tyto emoce a potřeby ovlivňují jejich chování a jak se promítají do jejich vztahů. To je základem pro lepší vědomé rozhodování o tom, jak k podobným situacím chtějí přistupovat.
„Ve skupině, se kterou jsme pracovali*y, se nám bezpečný prostor podařilo vytvořit zejména díky tomu, že jsme pracovali*y s motivovanými mladými lidmi. Jejich zájem účastnit se programu vycházel z toho, že se budou moci setkat s dalšími mladými lidmi, kteří aktuálně řeší své vztahy v kontextu své genderové identity či sexuální orientace. Skupinu propojovala témata a zkušenosti, s jakými se setkávají mladí lidé procházející tranzicí či comingoutem.“
lektorský tým NESEHNUTÍ
„Uvědomil jsem si, že hodně odporuju rodině. Oni mě neberou takového, jaký jsem, a já se s nimi teď nechci bavit. Chtějí jet na dovolenou, ale já nechci být dva týdny u moře, kde se nemůžu ani koupat, nechci být s lidmi, u kterých ani nechci, aby na mě mluvili. Radši budu dva týdny sám doma. A tak hrozně se to rozděluje. Půlka rodiny se mnou nemluví a druhá půlka by se mnou radši nemluvila. Ale zato vím, že mám už kolem sebe lidi, se kterými je mi dobře, se kterými jsem v pohodě a se kterými můžu nadávat na ostatní.“
Alex, 17 let, transgender muž: Během reflexe své řeky Alex vysvětluje moment, kdy se jeho řeka rozděluje na dva proudy, přičemž ten, který symbolizuje jeho rodinu, pomalu vysychá, zatímco ten, kde jsou noví lidé, kteří přijali jeho identitu, sílí.