WITH YOU*TH

Vizualizace řeky života

Praktické informace k metodě

Velikost skupiny

Metodu je možné realizovat v různě velkých skupinách. Vždy je dobré zvážit, do jaké míry budou zúčastnění ochotni prezentovat a sdílet výstupy své práce ve větší skupině a jak s ohledem na velikost skupiny nastavit čas pro závěrečnou reflexi. Všichni ze zúčastněných by pro prezentaci měli dostat stejný prostor. Ve větší skupině lidí je také možné, že prezentace ostatních podnítí další úvahy o vlastní řece života, a proto je potřeba nastavit čas pro reflexi také s ohledem na možnost doplnění nových myšlenek.

Časový odhad na aktivitu

Co budete potřebovat

Průběh aktivity

„V našem životě je řada situací, ve kterých jsme prožili negativní zkušenost založenou na konkrétním stereotypu. Může se jednat např. o zesměšnění, urážku, nenávistný komentář, diskriminaci, které jsou založené na stereotypech o rolích žen či mužů, stereotypy spojené s představami o LGBTQIA+ lidech či stereotypy spojené s chováním etnických skupin. Tyto situace na nás osobně dopadají s větší nebo menší intenzitou a ovlivňují nás v našich dalších postojích a jednání ve vztazích, které si budujeme. V tomto okamžiku bychom se chtěli*y proto soustředit na nás samotné. Na naše vlastní zkušenosti se stereotypy, na intenzitu, s jakou nás zasáhly, a na vlny, které způsobily v našich vztazích.“ 

lektorský tým NESEHNUTÍ

Příběh řeky – uvedení do metody

Vyzveme zúčastněné, aby se pohodlně usadili tak, aby všichni viděli na flipchartový papír. Přečteme jim příběh řeky, který průběžně někdo z dalších facilitátorů*ek programu vizuálně zachycuje na papír. Příběh čteme tak, že do něj vkládáme vypravěčské schopnosti (čteme tedy pomalu, pracujeme s pauzami, s tónem hlasu). Naším cílem je, aby se zúčastnění do příběhu vžili a představovali si jej živě před sebou. Vizuální ztvárnění příběhu tomu hodně napomáhá.

„Představte si, že kolem vás protéká řeka. Jaký je její tok? Je to divoká řeka, která se klikatí krajinou, nebo majestátný tok, který sice plyne pomalu, ale trvale. Každá řeka někde pramení. Tento pramínek stéká z kopce dolů a přidávají se k němu další a další pramínky, které se stávají řekou. Jak řeka sílí, hledá si cestu krajinou. Různě se klikatí a hledá si své koryto. Cestou potkává různé věci, a tak kolem řeky můžete vidět stromy, rozmanité rostliny, skály. Jsou kolem ní také lidé, kteří se o řeku starají. Čistí ji, mohou se v ní také vykoupat, nijak tím řece ale neublíží. Někteří lidé se z různých důvodů rozhodnou, že se jim nelíbí, kudy řeka teče, a rozhodnou se ji přehradit. Vytvoří umělé koryto a chtějí, aby jím řeka tekla. Kolem je také spousta lidí, kteří do řeky hází kameny. Někteří je hází s hravostí. Jsou to takové ty žabky, které se malinko odráží po hladině a vytvoří jen malé kruhy, které rychle utichnou. Jiní se ale rozhodnou hodit do řeky větší kámen a způsobí na hladině větší kruhy, ba co víc – rozvíří také život pod hladinou. Jsou i takoví, kteří se rozhodnou řeku zasypat spoustou různého kamení, a na čas tak třeba ucpou celý tok řeky, než se zase prodere a najde si opět svou cestu.” 

“Představte si, že váš život je touto řekou. 

  • Jaký tvar má? 
  • Jak vypadá krajina kolem vaší řeky? 
  • Jací lidé do vaší řeky vstoupili? 
  • Kdo se o řeku pomáhal starat? 
  • Kdo ji čistil? 
  • Kdo se ji snažil usměrňovat? 
  • Objevil se někdo, kdo se ji snažil narovnat? 

Zaměřte svou pozornost na kameny a představte si, že jsou to konkrétní stereotypy. Kámen, který znamená to, že „kluci nepláčou“. Nebo kámen s nápisem „holky takhle přece nevypadají“. 

  • Házel do vaší řeky někdo kameny? Jaké kameny to byly? 
  • Co tyto kameny způsobily? Byly to jen žabky s malými kruhy na hladině? Nebo to byl velký kámen, který způsobil velké kruhy a zvířil také život pod hladinou řeky?
  • Jaké konkrétní kameny někdo hodil do vaší řeky a jak moc ovlivnily její tok? 
  • Házel někdo do vaší řeky stejný kámen vícekrát? Házel ho pořád ten stejný člověk? Nebo to byli různí lidé?
  • Bylo více různých kamenů, které do vaší řeky někdo hodil? Jak velké kruhy způsobily v řece?”

Jak tvořit vlastní řeku – vysvětlení průběhu tvorby a vlastní vizualizace řeky života

Vyzveme zúčastněné, aby si našli místo, kde se cítí dobře, a na papír A3 ztvárnili svou řeku života: 

Zúčastněným vysvětlíme, že řeku malují hlavně pro sebe:

Před samotnou tvorbou sdělíme zúčastněným, co se bude s jejich řekou života dít poté:


„Na začátku mojí řeky to bylo takové víc klikatější a divočejší a byly tam více stereotypy o manželství, sexualitě. To, co byste měli dodržovat. Což způsobilo, že jsem si své dětství dělal horší, než muselo být. Do těch stereotypů tak hrozně lehko zajedete, a když víte, že jste jiní, tak vás to tak hrozně děsí a jste vynervovaní ze všeho. A byly to většinou takové ty věci – kluci s holkama, oblečení a tak. Vopruz. A pak tam mám panáčka, který to pro mě ničí kladivem. A to pro mě byl moment comingoutu. Měl jsem to hrozně jednoduchý, protože moje máma se mě zeptala, jak to vidíš? Kluci nebo holky? A já jsem jí řekl kluci. A navíc jsem na sobě po tom začal pracovat, takže se tím pádem všechno zlepšilo. A pak už jsou tam jen takové malé kamínky, takové ty stereotypy, kdy si říkáte, panebože ti lidi to nechápou, to je takový vopruz. Například, když mi holky řeknou, ale ty nevypadáš jako gay. A ještě si myslí, že je to poklona. Nebo takové to, že budeš můj nejlepší gay kámoš. Ne, nechci. Díky. A pak mi jednou moje kamarádka řekla, že gay kluci mají být sexy, a že teda já nejsem. Ale to už jsou věci, ze kterých se nehroutím, ale jsou jen otravné. Já mám výhodu, že jsem kluk a běloch. Na ulici to na mě nikdo neuvidí, takže já mám neustálou výhodu v tom, že to dokážu schovat. Takže mě diskriminace nebude tolik čekat. Dřív jsem měl růžové vlasy, tak to bylo obvious, ale teďka jsem se tak nějak schoval.“

Ben, 17 let, homosexuál

Reflexe a uzavření části věnované vizualizaci řeky života

Na flipchart, který sdílíme se zúčastněnými během reflexe, napíšeme otázky:

Otázkou „proč si myslíme, že kameny někdo házel“ se aktivita snaží zdůraznit, že ti*ty, kteří*ré jsou pro nás v roli utlačovatele*ky, jsou ve svém jednání také napojeni*y na konkrétní emoce a potřeby. Cílem aktivity je hlavně podpora mladých lidí v tom, aby dokázali pojmenovávat vlastní emoce a uměli nacházet své potřeby v situacích, které zažívají. Rozpoznávání emocí a potřeb se však děje prostřednictvím toho, že mladí lidé tematizují konkrétní situace a vztahy k osobě či skupině osob, která se může dopouštět nenávistného či diskriminačního chování. Proto je důležité v reflexi řeky života nezapomínat na to, že také osoby, které v našich situacích vystupují v roli utlačovatele*ky, zažívají emoce, za kterými jsou konkrétní potřeby. Metody nenásilné komunikace nás učí pracovat jak se svými emocemi a potřebami, tak postupně vnímat emoce a potřeby lidí kolem nás. A nejde o to s těmito lidmi sympatizovat, ale usnadnit komunikaci, která je založena na znalosti těchto potřeb a na nich navázaných emocí.  

lektorský tým NESEHNUTÍ

Vyzveme zúčastněné k tomu, aby představili svou řeku, pokud chtějí. Každý*á ze zúčastněných může reflektovat svoji řeku života svým vlastním způsobem. Otázky jsou jen pomocné, mají nasměrovat pozornost na některé důležité momenty tak, aby abychom je zkusili*y pojmenovat a případně se o ně podělili*y s ostatními.

„Tak první problém byl, když se moji rodiče rozešli. A začal jsem si všímat, že jsem jinej. Třeba jsem hrozně moc chtěl hrát fotbal. Bylo mi pět a vždycky, když jsme jeli kolem fotbalového hřiště, tak jsem říkal, ‚mami, chci hrát fotbal‘, ale ona na to, že to nejde. A pak se mi stalo ve čtvrté třídě, že jsem se pral s osmi klukama, protože jsem s nimi chtěl hrát fotbal. A začal jsem si říkat, že se asi musím začít chovat normálně. A tam se to začalo sekat. Když mi bylo patnáct, tak jsem mámě řekl, že jsem trans. A to je tady ten moment, kdy se řeka rozděluje. Ona má pocit, že dělám všechno pro pozornost. A to je takový můj velký kámen a důvod, proč mám třeba problém se sdílením emocí. Protože všechno, co řeknu, tak mám z dětství spojené s tím, že to dělám pro pozornost. 

A pak máma viděla nějaký pořad v televizi, kde byl kluk, který měl růžový pokoj, růžové vlasy, velký výstřih a říkal, že je transkluk. A máma když to viděla, tak od té doby nevěří na translidi a to je ten moment, kdy se to rozděluje, ty kameny, které to rozdělují. A za nimi jsou naházené další od zbytku rodiny. Takže tohle je vlastně část mojí řeky, která končí. A v ní je moje rodina a lidé, kteří mě chtějí tahat do něčeho, co nejsem. Kácí moje štěstí, moje stromy, které tam jsou. Část rodiny mě odepsala, proto jsem to vlastně škrtl, protože už tam ani nejsou.

A proto jsem si tam postavil hradbu a tady mám kamarády, se kterými jezdím ven, poslouchám hudbu, kterou mám rád. A tady už je to zase lepší. To je moje řeka. Mám to rozdělené – rodina a můj volný čas. A oni to tak oddělili, že já už to nedám dohromady.“

Alex, 17 let, transgender muž

Ke stažení