Sběr dat pro vývoj příběhů byl založen na metodě storytellingu – vyprávění příběhů. Příběh v tomto kontextu můžeme vnímat jako univerzální jazyk plný významu a symboliky, jako to, co nám umožňuje lépe pochopit svět, v němž žijeme. Prakticky nám metoda storytellingu nabízí rámec, pomocí kterého můžeme prozkoumávat lidskou zkušenost. 1 Cílem této metody je tedy porozumět významu osobních příběhů lidí, kteří mají specifický životní prožitek – v našem případě se jednalo o zkušenost lidí žijících s fyzickou či psychickou formou disability. Jak tato zkušenost ovlivňuje jejich vztahy?
Devizou metody je, že umožňuje respondentovi*ce otevírat a zvýznamňovat taková témata, která jsou pro daného člověka momentálně nejdůležitější. Důraz je tedy kladen na jeho*jí osobní perspektivu a chápání života a světa. Tento aspekt metody storytellingu byl pro nás klíčový. Naším cílem bylo vytvořit takové příběhy, které budou reflektovat pouze vztahy a témata pro lidi žijící s nějakou formou disability významné. Touto cestou jsme chtěli*y přinést do diskuze s mladými lidmi takové úhly pohledu a souvislosti, které mohou být pro člověka bez osobní zkušenosti s disabilitou novým poznáním.
Webster, Leonard, and Patricie Mertova. Using Narrative Inquiry as a Research Method. Routledge, 2007.↩
Velikost skupiny je variabilní, avšak neměla by přesáhnout počet 30 účastníků*ic. Během aktivity jsou účastníci*e rozděleni*y do 4 menších pracovních skupin.
soubor pracovních listů k příběhu
do každé skupiny minimálně jeden chytrý telefon se čtečkou QR kódů
případně sluchátka pro poslech nahrávky
Aktivitu je možné realizovat i bez mobilních telefonů a sluchátek. V takovém případě zúčastnění po práci s úvodními otázkami a ilustrací pracují pouze s listem s příběhem. QR kód na tomto listu uvedený tedy nebude v tomto případě využit.
Zúčastněné rozdělíme do 4 skupin. Každá si najde v prostoru místo, kde (ideálně) nebude rušena prací dalších skupin. Všechny skupiny nejprve obdrží úvodní list s otázkami a list s ilustrací. List s příběhem a QR kódem a list s otázkami pro reflexi původních odpovědí si prozatím necháme u sebe. Úkolem každé ze skupin je zamyslet se nad otázkami a odpovědět na ně v kontextu ilustrace. Své odpovědi mohou zaznamenávat přímo do úvodního listu s otázkami.
Pro diskuzi nad otázkami vyhradíme dostatečnou časovou dotaci (alespoň 15 minut) a před jejím uplynutím se ujistíme, zda skupiny nepotřebují čas navíc. Pokud ano a situace nám to umožní, necháme je pracovat déle. Pokud ne, ujistíme všechny skupiny, že se budeme otázkám a příběhům společně věnovat později.
Jakmile jsou zúčastnění se skupinovou prací hotovi, obdrží další pracovní list k příběhu – list s příběhem a QR kódem. Každá skupina si pomocí mobilního telefonu s QR čtečkou načte QR kód a poslechne audio nahrávku osvětlující kontext ilustrovaného příběhu.
Po poslechu audio nahrávky se skupiny vrací k úvodnímu listu s otázkami a svým původním odpovědím. Nyní je cílem každé skupiny reflektovat, zda by své původní odpovědi poté, co slyšely/přečetly si příběh dovysvětlující kontext ilustrace, změnily, či nikoliv. Při reflexi původních odpovědí mohou být nápomocné následující otázky, které jsou součástí listu s otázkami pro reflexi původních odpovědí:
Jak jsme původně interpretovali*y příběh na základě ilustrace? Co se podle nás na ilustraci odehrávalo?
Lišila se tato původní interpretace ilustrace od reálného příběhu, který jsme posléze slyšeli*y v nahrávce/který jsme si posléze přečetli*y? Pokud ano, v čem konkrétně se naše původní interpretace lišila od reálného příběhu?
Na základě čeho jsme interpretovali*y úvodní ilustraci? Které prvky, na jejichž základě jsme naši původní interpretaci vystavěli*y, byly pro nás ty nejdůležitější?
Hrály při interpretaci původní ilustrace roli nějaká naše očekávání, nějaké předpoklady, stereotypy, které ovlivnily naše vnímání ilustrace? Pokud ano, o jaká očekávání či jaké stereotypy se jednalo?
Změnil se díky ilustraci a nahrávce/psanému příběhu náš pohled na dynamiku vztahů lidí s disabilitou, na vnímání jejich potřeb v těchto vztazích?
Byl pro nás reálný příběh obohacující, dozvěděli*y jsme se něco nového?
Odnášíme si po poslechu/přečtení těchto reálných příběhů něco do svých osobních vztahů?
Před začátkem samotné aktivity je vhodné účastníky*ice uvést do tématu dle úvodního zarámování aspektu – v jakém tématu se pohybujeme a proč, příběhy byly vytvořeny na základě reálných rozhovorů s mladými lidmi s různou formou disability, jaký jazyk je vhodné používat apod.
Ačkoliv úvodní list s otázkami by měl skupiny procesem provést dostatečně, je vhodné, aby facilitující osoba byla během práce skupin přítomna pro případ, že účastníci*ice nebudou některé části aktivity rozumět nebo budou potřebovat jinou formu podpory.
Pokud nám prostory neumožňují, aby každá skupina měla klidné místo, je vhodné, aby skupiny disponovaly více mobilními telefony se čtečkou QR kódů a sluchátky. Členové*ky skupiny tak budou mít možnost poslechnout si nahrávky samostatně, bez rušení ostatních. Pokud z jakéhokoliv důvodu není možné nahrávky poslouchat pomocí mobilu, případně sluchátek, skupiny pracují pouze s přepisem nahrávek, který je součástí listu s příběhem a QR kódem.
Během reflexe původních odpovědí je vhodné skupiny opět ujistit, že cílem této aktivity není hledat správné odpovědi. Je velmi pravděpodobné, že původní odpovědi na úvodní otázky se budou lišit od reálného příběhu, který si skupiny poslechly na audio nahrávce či si ho přečetly. Právě rozdílnost a srovnání původních představ s realitou jsou stěžejní součástí aktivity.
Část aktivity, kdy skupiny reflektují své původní odpovědi v kontextu reálného příběhu, je stěžejní částí aktivity. V tuto chvílí dochází k rozklíčování osobních stereotypů či očekávání, které můžeme chovat vůči lidem s různými typy disability. V této části dochází k lepšímu pochopení dynamiky vztahů, které mladí lidé s disabilitou tvoří či budují, a s tím také k pochopení různých výzev nebo problémů, jimž mohou ve svých vztazích čelit.
Postupně každou ze skupin vyzveme, aby na základě listu s otázkami pro reflexi původních odpovědí shrnula ty nejdůležitější informace: jaká byla původní interpretace ilustrace, jaký byl reálný příběh, v čem a proč se lišila interpretace a reálný příběh, jak se změnil jejich pohled na příběh. Příslušnou ilustraci k prezentovanému příběhu můžeme nechat kolovat, případně ji promítnout na dataprojektoru.
Po každé prezentaci dáme prostor pro otázky ostatním skupinám a pro společnou diskuzi. Společnou diskuzi rámujeme na základě příslušných teoretických zarámování k jednotlivým příběhům. Tato teoretická zarámování mohou být velmi nápomocná tomu, aby se přesně rozklíčovaly konkrétní stereotypy, které chováme vůči lidem s různými druhy disability, a aby byla pochopena dynamika těchto stereotypů a očekávání až po jejich důsledky ve společnosti.
Pořadí skupin při reflexi je vhodné volit náhodně – facilitátor*ka může skupiny například losovat, rozpočítat nebo si skupiny mohou mezi sebou házet míček, a určit tak pořadí.