“V NESEHNUTÍ se v rámci tématu sociálních médií snažíme skrze pozitivní prožitek a zkušenost zprostředkovat mladým lidem informaci o tom, jak úzce spolu vztahy v online a offline prostředí souvisí. Naším záměrem je pomoci mladým lidem najít a identifikovat jejich vlastní vnitřní přesvědčení, motivaci a odhodlání k nastavení hranic a artikulování vlastních potřeb a názorů tak, aby nebyly narušeny hranice, potřeby a emoce ostatních.”
lektorský tým NESEHNUTÍ
V rámci workshopů zaměřených na vztahy mladých lidí a na sexuální nauku jsme často narazili*y na skutečnost, že mladí lidé tráví velkou část dne na internetu, vyhledávají tam většinu informací, baví se tam, seznamují se i rozcházejí. Zároveň o této části svého života ve škole s vyučujícími téměř vůbec nekomunikují. Je pro nás zarážející, že takto významná oblast zůstává jakoby stranou a rozhodli*y jsme se, že v nejen v tomto ohledu je třeba hlasu mladých lidí více naslouchat.
Téma sociálních médií není v současnosti samo o sobě ničím inovativním nebo překvapivým. O nových médiích a sociálních sítích se hovoří na každém kroku a také každého jednoho*každou jednu z nás v životě více či méně provázejí. V prostředí škol tomu, paradoxně, ale zase tak často není. Pokud se už toto téma vyskytne, je téměř vždy nahlíženo pouze optikou zákazu či prevence nežádoucích jevů. Internet je zde nezřídka představován především jako záhadné místo plné nástrah. Zároveň asi všichni přece tušíme, že zastrašování jako prevence příliš dobře nefunguje.
Pro generaci Z, která se už narodila do světa dostupného internetu, jsou sociální sítě ale neoddělitelnou součástí jejich běžného fungování.
Jejich prostřednictvím mladí lidé komunikují, navazují kontakty, vzdělávají se, projevují svoji kreativitu nebo vytvářejí a budují svou identitu.
Hranice mezi skutečným hmotným světem a neskutečným virtuálním světem se pro ně čím dál tím více stírá a tyto dvě kategorie už nefigurují v očích mladých lidí odděleně, ale vzájemně se prolínají.
Ve své praxi při vedení workshopů s mladými lidmi, při spolupráci s kolektivy mladých lidí i v našich každodenních životech, reflektujeme, že svět mladých se přesunul z významné části do online prostředí. Pokud se chceme zabývat vztahy mladých lidí opravdu poctivě, nemůžeme oblast nových médií či sociálních médií vynechat.
Pokládáme za nesmírně užitečné pro třídní učitele*ky i metodiky*čky prevence, aby nahlédli tak trochu pod pokličku/za monitor toho, co jejich žáci/studenti právě řeší v online světě, aby otevřeli cestu k diskuzi o těchto tématech a umožnili mladým lidem formulovat si a sdílet své pocity a potřeby v této oblasti.
Zaměřili*y jsme se tedy na oblast sociálních médií optikou vztahů. Kromě jiného jsme mezi mladé lidi distribuovaly*i skrze sociální sítě dotazník, který nás nasměroval k tomu, které atributy jsou pro mladé lidi skutečně významné, co je na sociálních sítích těší, a co je naopak trápí. Z tohoto procesu vzešly dva aspekty, na které jsme se ve své práci soustředili*y. Ke každému z aspektů vnikla série tří metod, které je možno použít jako jednu sadu pro celodenní program, za dodržení určitých podmínek ale také téměř každou metodu zvlášť.
Metody, které jsme ve spolupráci s mladými lidmi ve věku 15–30 let žijícími v České republice vyvíjeli*y, jsou určeny všem, kteří*ré pracují s mládeží v tématech prevence genderově podmíněného násilí, rovnosti, partnerských vztahů.
Tento aspekt se dotýká vztahu mladých lidí s ostatními, zejména pak přímo procesu navazování těchto vztahů včetně vztahů partnerských. Akcentovali*y jsme zde přímo téma seznamování se, navazování kontaktu a poznávání nových lidí. Jdeme cestou respektu a laskavosti k ostatním i k sobě samé*mu, která s sebou nese jako jakýsi postranní preventivní efekt také včasné odhalení toho, že někdo překračuje hranice, a je tím pádem ohrožující.
V rámci tohoto aspektu se otáčíme o něco více dovnitř, směrem k mladým lidem samotným. Zdánlivá svoboda života na internetu může mít totiž dopady na skutečné životy, a zejména duševní pohodu i psychické zdraví mladých lidí. Tento prostor je veřejným sociálním prostorem jako každý jiný, a byť dává možnost si s prezentací své identity hrát a více ji kontrolovat než v přímém kontaktu „face to face”, nakonec je to vždycky člověk sám a jeho vlastní emoce, vztah k sobě samému a k ostatním, které jsou ve hře.